2007 Zápisky ze střední II.

O buchtě  

     Buchta se nafoukla a zezlatověla. Třešně se ztrácely mezi kopečky těsta. Polkla jsem. Hle, vidím svou skrčenou postavičku v odrazu tmavé elektrické trouby. Koukám, jak koukám na kypějící buchtu. Ruce mám překřížené a v ústech mnoho slin bez chuti.
Ráno mě probral nepříjemný sen. Chtěla bych zrušit sny. Zrušit snění. 
     Buchta zívla, nafoukla se jako když protřepneš ubrus, a klesla. Usmála jsem se a kývla hlavou, zjevně ze zvyku dobrého rozpoložení.

Moje buchta, bublanina. Ty třešně jsem do těsta zasázela s ohromnou pečlivostí. Ještě jednou jsem se ohlédla na svítící čtverec elektrické trouby a odešla z kuchyně. 

Koukla jsem na třešeň. Červenala se až černala. Skromně jsem pohled odvrátila a šla se mrknout na marušku. Konopné aroma mi hnízdilo v nose. 

"Ahoj, kamarádky," jemně jsem přejela konečky prstů rohy lístků.
"Rostete jak z vody," konstatovala jsem.

Pak jsem si utrhla pár listů a sežvýkala je jako býložravec. Čau slunce. ... 
Mravenci.
...

Ach, já zapomněla, buchta! Se peče! Otočila jsem hlavu i s trupem, nohama a rukama a razila velké dlouhé kroky ke schůdkům.
Tam jsem skočila do rámu dveří a vlasy udělaly oblouk jako v reklamě na Head-and-shoulders. 
Plovoučka se zavlnila. Mé kroky byly velké, to ano, ale za to pomalé, snově pomalé!

Vidím kouř, ach, buchto!

"NEEE!!!" křičím, taktéž zpomaleně a mířím do kuchyně.

Z klíčové dírky se utvořil malý komínek, z něhož se uvolňoval teplý tmavý dým. Jsem zde a otevírám. Trouba, blížím se k ní, slepě šmátrám, šlapu do psích misek. Mám je, rukavice, navlékám je na ruce a konečně můžu osvobodit svou buchtu.
Trouba se přede mnou otevřela a její kouř mě povalil na záď.

     Buchta byla, pravda, trošku propečenější.
I tak den neztratil kouzlo, avšak otupěl. Prospal se, pročekal na... něco, co jsem sama nedokázala identifikovat.
Bylo mi smutno.