2007 Zápisky ze střední III.

Pití

Větřík za oknem pofukoval, to on v noci třískal dveřmi. 
Nebe je žluté, jako kocovina v očích.
Pruhovaný svetr se houpe jako mrtvola přejetá parním válcem, rukávy mu visí dolů, vzdává se.
Tak mě napadlo, že bychom mohli vyšplhat na dráty, kterých se tykadly dotýkají tramvaje.
Viděla jsem hnědou vlaštovku, asi kříženec.
Ty struny zní jak plechový buben, jo, musím je vyměnit, to si říkám asi dva roky, tak si to dneska zase připomínám.

Říkali jsme ji Gogo, jako z Tarantinova filmu. Patří ji vděk, takhle mě nikdo nedokázal opít, snad jen já samotná samu sebe.
Co by měl člověk udělat s výhrou, která se mu nad 10 000 zdaní, možná by ji nemusel  přijmout.
Vsázeli jsme se, kdo tedy koho ojede. Nakonec nikdo nikoho neojel, snad mě/kolem 2 ráno/ kamion, či co…

Při tradičním večerním popíjení s kamarády, kdy se má mysl rozuzlovala a pohodlněla, zkoumala jsem etikety na láhvích rumu a sledovala tančící bílé záclony, které mě lákaly k sobě.

_____________________________________________

Mám v sobě pět téměř syrových vajíček. Cítím se divně.
Simsny dnes nedávali, internet a dotazy mě vycucly.
Pak, pak, pak, spánek, bylo ho málo.
Jen žvatlat jako miminko.
A Batman je opřen o stůl.
Solnička zůstala.
TV prázdná jako vždy, ale ta únava.
Kniha, nová!