2007 Zápisky ze střední IV.

Než usneme,
usínáme krátce,
usínání je nejkratší proces,
nezapamatovatelný,
nikým nepostřehnutelný,
pozoruhodný ve své podstatě.
Čekání na spánek jen oddaluje usínání,
samotný proces pak netrvá ani setinu vteřiny.

Usínání,
odpoutání,
skok,
rána,
rychlost,
plynulost,
temno.

 Usínání nemá žádnou paměť.
Je v něm velké tajemství,
snění,
snového světa,
vysvětlení.

7:17 ráno

Nemám ráda olivy. Mrzí mě to. Vypadají luxusně.
A nemám ráda Balkánský sýr. To mě nemrzí. Vypadá jako tvaroh.
Těžkne mi hlava. Pocit sklíčenosti se umocňuje s domněním, že den bude stráven v Ostravě.
Musím myšlenkami odskočit do jiných stran jiných autorů.
Chci domů.

23:00 večer

Tu noc svítil úplněk, pražil mi do tváře přes střešní okno. Přikryla jsem se peřinou a jako larva čekala na ráno.
Za úplňku jsou sny neobyčejně živé, většinou bolestné, zvláštní dedukce řezných či bodných ran. Utloukl mě býk, rozrazil mi žebra. Těžce se mi dýchalo, ta peřina, ta mě tlačila.
Neusnu.
Pomalu jsem se vplížila do koupelny a chvíli se prohlížela v zrcadle, rudé bělmo, tričko s Homerem. Pak si zvlhčím obličej vodou a vkradu se do postele, sedím a nohy zavrtám do peřin ještě teplých.