22162662016 / 2016

 

bolí mě, že jsem taková citová sračka,
že nemám chladnou hlavu,
že jsem paralyzovaná,
že jsem 

soucit jako otrávená past,
hluboká, temná, zahnisaná, potřísněná slzami.
rozkročené nohy, vhledy růžolících orgánů,
hrudky rudé kůže za nehty,
hmota tvého krku,
kterou objímám pevně

noční křik v útrobách černé hrudi,
svíjející se hadi v krku,
proražená lebka tupým nástrojem,
vzdávající se měkké tělo.

blesk natrhl prostor,
zastavil tlukot srdce
na pár úděsných vteřin.
žlutá planeta nad hlavou,
zlomená křídla ptáka

 

Nuda / 2016

Jako pavučiny na mozku
spoutané v prostoru,
mé myšlenky
a hrdlo sklenky
v odporu.

Krví zmoklé oči
pročesané prsty
skrz ty
řezy úst,
ty nechtějí srůst.

Obejmout z
rozepjatých paží,
do nichž se snaží
v křiku krutém
hřeby vkroutit
tupým vrutem.

 

Těla / 2015 


Ta přitažlivost, jako dravá šelma,
mě k tobě táhne skrz to trní
zhmožděného těla.
Jen ti hledím do očí, koukám na tvou kůži,
jak se rýsuje po svalech a kostech.
Dráždí mě závislost na tvém těle,
připoutaném ke mřížím,
kde už rez kvete do tvaru světadílů.
Drápu se z hnízda,
z těch ohnutých spárů opeřence padlého z nebe.
Vidím za obzorem krvavý stín a trs vyrvaných vlasů.

 

 

Epicentrum / 2015

 

Tvá slova jsou jako svrab.
Výraz jak otevřený hrob.
Tiše kráčej po okraji,
Kde zástupy padají
Mezi Květy zla. 

 Ze střech Vrků,
Na nohách cizí boty
A lano kolem kru.

Κενός / 2015

A pak když se dívám na ta zmrzačená mrtvá torza
Ještě teplá,
Ten tupý vpich mě pokaždé zašimrá v nitce myšlenky.
Vyjmula bych zalátanou srdeční hmotu
A schovala do dřevěné skřínky,
Sepjala zámek,
Zpřetrhané linky
A letmý vánek
Kytarových strun,
Co už nerození
Prázdný dům,
Pak vroucí tělo
Vydej snům.

 

Vryp / 2015

Jednou jsem si vryla kříže do paže.
...

V tom rudém plotu
Dvě vojska stála,
Zařezaně seřazená,
Žhnoucí bolestným škubem,
Polechtávaná kyslíkem,
Obdivována zrakem
A pokoušena otázkou,
Kolik toho ještě snesou.

Po boji odpadly strupy,
Růžové výšivky v kůži,
Ty obrazce s pamětí.

Někdy na slunci jizva vrhne lesk,
Jako něžné tetování,
Už jen šeptající.

Útok / 2014
 

 Neřvi mi do očí,
Zvýšené obočí,
Oni se osočí,
Že bráním se pěstmi,
Víš,
Že se nebiju,
Ale fackou ti klidně
Protáhnu ksicht
Z obou hledí,
Až mě z toho
Dlaně svědí.
...
Koukám do zrcadla.

Podsvětí / 2014

 

Napočítám do pěti,
Než vylezu z podsvětí.

Epos - ukázka II. / 2014


Epos,
Tak vznešený pojem,
Mění i sračku v hodnotný dojem.
  

Někdy mám pocit,
Že bezpohlavní tvor jsem,
S tím či oním otvorem,
Fascinace zpitá sklem,
Tekutým katalyzátorem,
Šeptavým zlem. 

V očích,
V těch barevných smrtelných
Kompozicích,
Tam naaranžované
Umírající hmoty
Natahují bačkory,
Zouvající boty.

IX

 Tak na zdraví,
Připíjím krví svou,
Bez hlediště,
Tam ruku urvou
Tím třasem
Přejícím,
Ovace sklízícím. 

Slunce je někde tam
Za tou bezbřehou šedí,
Jen v úpadku vědí.
Rzí sežrané jazyky
A z úst děravé věty,
Než ovážu sametem
Všechny ty světy. 

Epos - ukázka I. / 2014


V.

 

Ty tam jsou časy,
Kdy hostil mě rum,
Teď v žilách proudí mi
Hýčkaný um.

 Ty tam jsou časy
S kubíky vína,
Teď um jako živoucí tekutina
V mé drobné existenci
Se rozpíná.

A koktající mysl
Rozsekaná v trojí,
Šeptem se posmívá,
Tichem se hojí. 

A někdy ve vzteku říká,
Že je!

Doufá, že peklo existuje.
Pak zavře oči v zardění
A v pohnutce ďasu,
V mysli zatmění
Z cizího hlasu. 

„Není nebe,
Není peklo,
To by s každým
Hnedle seklo.“ 

Jo… já vím, že jsme jeden,
Leč smířit se s tím
Duchovním bezvědomím,
… co zbývá, tak jedem.

Muž na měsíci / 2013


První hvězdy dopadly na černou tkáň vesmíru,
Žáby, vzdálený opar ohně hladí noc,
Téměř léto,
Nemůžu se nabažit,
Celou zimu jsem chtěla tohle,
Celou tu dlouhou, urputnou, řezavou, vraždící zimu.
Měsíc není v úplňku, leč září jako reflektor.
Ztroskotaní lidi na Měsíci udržují tmu,
Krky žab v rtuti, v houbě, s kořeny skrz naskrz,
Stromy spojené myšlenkou z mechu.
Zdolávám trať minových luk s kudlankami bezbožnými,
S náložemi na hýždích a hrdých hrudnících.
Sirény přepjatého mozku,
Z nozder kapky teplé krve do důlku horního rtu,
Rudý rybníček pokleslých miniatur,
Neposlušná slova tlející od úst…
Jen vzpomínky na minulé životy,
Na fáze učení, mučení, bučení…
Na tom nezáleží, jakmile to vím.
Je noc, noc za všechny prachy.

Divně popsaný den / 2012

V hlavě definice a cáry dnešních řečí,
Na nebi pálí úplněk díru do zdi vesmíru. 

Řev a hysterie jsou vzácné a vzdálené mi,
Přesto dnes, když hájila jsem zaníceně
Svou tklivou Myšlenku,
Říkám: Klidně roztřískej tu sklenku,
Dáme do držky si venku! 

Soud loudal ze mě lano,
Co je psáno, to je dáno,
Že vše to bylo zpřetrháno,
Dál …

Stále kape / 2011

 Svírají mě kleště
Neustálého deště.
Den, dva ještě
A budu z toho vřeštět. 
Věznice z cihel obestavěla
Hrudník.

Postupně / 2011

A tak jsem řekla všechno to
Špatné a bolavé, co mě v hloubi
Sralo. 

A pak jsem litovala, že jsem
Promluvila o tom špatném a bolavém
V hloubi, co mě sralo. 

A pak mi došlo, že jsem
Špatná a bolavá
A že se v hloubi seru. 

A pak mi bylo konečně dobře.

Noc / 2011

 Noc –
Pomoc! 

Hle,
Dole
Tam
Sedm
Vran.

Nástrahy / 2011

 Bylo mi líto
Nevypít to.
A polkla jsem,
Co mi tam dali.

Má definice / 2011

 Má definice
V zákulisí ticha,
Kde hrtan nepospíchá,
Když se dusí
A modrá jak nebe,
Už loudit nemusí
Kousek z tebe.

Katem / 2011

 Rozbitý ciferník mi otevřel vrata,
Dal mi černý hábit a poprosil kata
O techniku řádu,
Po němž z hladu
Mžourá po ostří,
Krvi a smradu.

 Kat je zde, vpravo i vlevo,
Anebo – nebo? 

Kleje a prská,
Slovy mě mrská.
Na prknech uschlých těl
Mi verdikt říci chtěl,
Leč já, s jeho funkcí seznámená,
Sekla, aniž bych řádně chtěla,
Do čela otvor pro vzduch a síru,
To žalm mi dal tu správnou víru.

Je fajn být opět na chvíli katem,
neřešit situaci neustálým patem,
proč stojíš tam zmaten,
což neznáš mě přeci? 
Ta krev? Toť hříšníků,
co měli kecy.

Toť daň 
za zbraň.
Ber
revolver! 

Dolů / 2011

 Oči mě štípou tlakem, vzduchem,
Je noc, vlastně ráno,
ostravským ruchem
Leze tančící otrok,
Latentní pokrok,
A za rok
Snad prorok
Bude
Všude,
Úde,
Eh.

44444 / 2011

 Samou křečí
Dusím nebe,
Hlava ječí,
Že mi jebe!

24451 / 2011

 Ve chvíli je scákané to čisté
Bílé prádlo,
Nevadí, přec já držím v ruce
Gilotiny madlo.

22222 / 2011

 Krutost je v nich
Jako panenský sníh. 

Jámy pod nohama,
Dírky v koutku oka,
Já zrovna polkla
Hořkého loka.
Nedivím se, že mají mě
Leckdy za cvoka,
Co přemýšlel, zda-li ta
Budoucí sloka,
Napsaná křivě
A navíc vod voka,
Mě proslaví v noci,
Do úsvitu, roka… 

Krutost je v nich
Jako panenský sníh
A mě osten bolesti
Do těla pích.

150811 / 2011

 Stáhly se mraky, póry, víčka.
Vše potemnělo, hořící svíčka.
… 

Hloupá slovní hříčka. 

Prší. 

Tam mršina,
Snad má vina,
Slov lavina
Řvala do vína. 

Hřmí.

140811 / 2011

 Místo úst zavři radši oči,
Ať nevidíš v odraze,
Že s tebou se loučí. 

Že jsou bledé jak kaluž,
Že už jde.

Jde Už! 

A ty zdi, ty kvádry,
Ta cela,
Mokrá zcela. 

Postel jak beton,
Jak hřbitovní deska,
Ještě ne, neodcházej dneska!

Stejně umřela.

11111 / 2011

 Rozum mi zaslepil zrak,
Dávno v tom nebi,
Kde postřelen pták,
Věšeli jej zostra na zlacený hák.
Tam zlomená kostra mi říkala pak,
Jak sladce a tiše fetovat mák.

Zákaz / 2010

 Zakázali mi impresionistou být,
Když už nedovedu chlast do sebe lít.
 

Pikareskní … vtělení údů.
Malinko kráčím,
Svou panenku Woodoo. 

Zakázali mi dokonce
Věřit v pozitivum nebe,
Jež si ryju do průhledné desky.
Nač vyčítat mi,
Že zbožňuji jen sebe?
Mluvit umím,
Tak vyslovím to česky. 

Zakázali mi i myslet, prej to nedovedu.
Tělo k ledu,
Čest práci, soudruhu, milost, vědu. 

Lopotivý panák v nich,
Chlastu přimknul,
Ztratil čich. 

Zakázalli mi zákaz sám,
Říkaj: „To je starý, tohle znám!“

Zkrvené / 2009

Všechno je zkrvené,  
Všechno je tak zkrvené,  
Doruda,  
Do hnědi,  
Do tmava,  
Do šedi.  
 

Všechno je tak zkrvené,  
Upatlané ruce,  
Zkrvenou klikou, hýká,  
Zkrvené pomalé lýka.  
 

Zkrvené, tak zkrvené je vše.  
Zkrvený je Microsoft Word,  
Jenž opravuje zkurvený  
Na zkrvený!

Ty noci  / 2009

Ty noci,  
Ty kleště,  
Ty vřeští,  
Tak běžte.  
 

Ty touhy,  
Ty kruhy,  
Maskou  
Zahnilé vruby.  
 

Ty kradmé,  
Ty snové,  
Odumřelé,  
Přec nové.  
 

Ty deště,  
Ty údy,  
Rozsekané  
Chůdy.  
 

Ty ruce,  
Ty plody,  
Břicha  
Bez vody.

Satan / 2009  

Čau, Satane,  
Karikaturisto.  
Kritiku Křesťanství,  
Zemský humanisto.  
Zrode morálky,  
Ctnostný králi,  
Tmavé kočárky  
Krve sály.
 

Sadistický masochisto,  
Dolů Jesus Kristo,  
Jen v temných slovech  
Si držíš své místo.  
Visíš k zemi zrakem rudým,  
Pánům bereš,  
Dáváš chudým.  
To Ty utváříš člověka.

Marie / 2009  

Neposkvrněná,   
vydlabaná socha,   
krví zalité bělmo.   

 

Vřava páně,   
této dámě,   
ta krev a nažloutlé tekutiny,   
vše stékající do ústní dutiny,   
a ti psanci   
přežvýkávají historii   
v kolečku opilosti   
o panně Marii,   
jež nohy roztáhla pouze pro ducha svatého,   
prvního, druhého, třetího... pátého. 
   

V biblických orgiích   
poskvrněné noci   
topoří péra Adamovi soci.   
Jsou zde,   
jen leží,   
dýchajíce stěží   
u Babylónských věží,   
kde sv. Gabriel střeží   
soulož tisíciletí. 
   

A jed totalitní lásky   
se vpíjel mezi vrásky.   
Duch svatý,   
vítěz mezi katy,   
roztříštil andělské šťávy   
do těla   
z běla,   
a pak ten kolos   
smyšlené historie   
propichoval ušní bubínky,   
z nichž krve se lilo  
pro pár literárních postav.

Kapacity / 2009

Vylovené kapacity,  
Ukradené angažmá  
V roli ostřelovače.  
Vylovené kapacity,  
Vyhlazené bílé břity,  
V noci slyšíme všechno.  

Šla zamnou tma,  
Byla rychlá,  
Bušilo ve mně.  
Jen popsaný papír  
Odsouzený k ohni.  
Peklo s ním.

Aperion / 2009  

Začíná má arteterapie.  
Dali mi papír a pastelky,  
Mám zlomená ortodoxní pírka,  
Ve dveřích, ta malá škvírka,  
Slyším jejich bulvy,  
Jak se převalují.  
Doktor Placebo páře a hledá,  
Leč má antropofobie  
Utlumit se nedá.  
Už mám kruh, podívejte!  
Facka z obou stran  
Mi švihla přes ksicht.  
Barevné ukájení,  
Slunečná soulož hlasivek,  
Pásy spásy řežou, škrtí,  
„Injekci, stále se vrtí!“  
Modře se musím usmát,  
Ta únava tvoří hromadu mědi.  
Vzali mi i pastelky.  
Šmejdi.

ABSTRAKCE / 2009

Abstrakce,
Pouhá atrakce
Malířské neschopnosti.

Abstrakce,
Nemoc nahých nervů,
Že slávu nikdy,
Jen za projebanou vervu. 

 Abstrakce,
Pohlavní abstinence,
Kde čára hledá čtverec,
Svého milence. 

 Abstrakce,
Nuda navrstveného lkaní,
Jen abstraktní malíř
Může předvést toto sraní.  

Abstrakce,
Zatemnělá iluze světa,
Loutky před publikem,
Neprávem veta. 

Kousky  / 2008

Kousky poezie,
tuna lží překryje,
a má hlava tiše
otazníky blije.

Co pěji, drhnu skrz hrdlo,
přes počáteční onanii všechno se zvrhlo!
Jako Topolův Střep,
jenž zrychlil mi tep!
Cítím švy dole,
tam srovnané skóre.
Živím bolest,
jako sirkami svíčku,
stojím zde sto let,
držíc jen knížku.
 
Kousky poezie,
tuna lží překryje,
a má hlava tiše
otazníky blije.

Překročila jsem řeku,
na těle vodní deku,
spletu si věnec rybí, 
bože, mě prsty chybí!
Dřu špice kamení,
jest boží znamení!
Rudě plyne od noh voda,
kotníky vyžrané a
kolem čpí soda.
A mě v plicích bodá
svoboda!

Kolik / 2008   

Kolik mi bylo,  
když všechno se slilo  
do humánní hmoty,  
obnažené hroty?  

Kolik vám bylo,  
když atomové silo,  
to tisíci kilo,  
co vládu ubilo?  

Kolik jim bylo,  
když uzurpované nebe  
nábojnice lilo,  
na deštníky z kovu  
skrz táhlého lovu?  

Kolik ti bylo,  
když ses narodilo,  
do lesa bez stromů,  
už běž domů!

Ježíš / 2008  

Hlava dutá,  
kůže bolavá,  
ruka krutá,  
páteř napuchlá,  
mícha se tlačí ven,  
v horečce si povídám,  
pleny spokojenosti  
močí tvojí prdel.  
Do dutin foukl vzduch  
tak chladný,  
až se maso zachvělo.  
Ono to chtělo parazitovat,  
bez sankce,  
s muší váhou,  
tolik počítat,  
tolik myšlenek,  
hustě se pralo,  
kapky tříštily  
Kristovo čelo,  
horké jako mé.  
 

On přibitej,  
já hledící,  
On umytej,  
já věřící,  
On zostuzenej,  
já naslouchající,  
On k vrcholu sraženej,  
já modlící,  
On všemi pokousanej,  
já luskla prsty,  
všiml si a hnul rty.  
„Dej mi vodu,“ šeptá.  
„Je mi to tak trapný,“  
házím mu do obličeje  
kravou houbičku.  
S dřevem spojený,  
lepidlem opojený,  
zkroucený, dojemný,  
v duchu u Sodomy,  
už musí ztratit vědomí…  
Každou chvíli.

Františka Gellnerová / 2007

Vyližte si prdel,
křesťané z vyšších postů,
vytrvalé pálení kacířských mostů!
Vatikáne, 
boží pane,
Satane…
Padlý anděli,
koukni, jsou v prdeli!  

Vyližte si prdel,
bývalí spolužáci,
jako nudle u nosu,
ale nejsou hrací,
jako vocas za zadkem,
s kamarádem pátkem,
s teploušem Radkem,
kterej nebyl tak blbej,
aby se zasek v díře,
a stavěl pilíře,
v patetické míře,
kdy ze zadku si líže
rány,
jemuž byly doposud vyčítány.  

Vyližte si prdel,
osobní strážci,
masturbující andělé,
jenž slaví pohanské neděle.
Hlídky hlásí,
když mé svaté zjevení vidí,
dychtivost práskačství hasí.
Jen nemocní slídí.  

Vyliž si prdel,
lidstvo!
Po mě ať přijde potopa!!!

Vše vycucaný / 2007

Zastuď mou kůži,
Zostuď mou čest,
Jež vlastní satanský křest,
Očička doruda,
Požírám žížalu,
Odpředu dozadu,
Pročítám staré
A stud kráčí s prsty. 

Vycucaný prsty,
Ohmataný bradavky,
Vycucaný oči,
Ohmataný řasy,
Vycucanej jazyk,
Ohmataný rty,
Vycucaná mysl,
Ohmatanej mozek,
Vycucaná smělost,
Ohmataná stydkost. 

Chlorovodíkový pláč,
Drže v ruce snář,
Kde noc do paty kope důlky,
Hledí na mě z prsu hůrky,
Potažmo analyticky hrůza volá ducha,
Můj jediný Bůh mi zašeptá do ucha,
Kdyby sny měly mě mučit střízlivě nahou,
Pak radši vymáchám své tělo krví vlahou. 

Vycucaný prsty,
Ohmataný bradavky,
Vycucaný oči,
Ohmataný řasy,
Vycucanej jazyk,
Ohmataný rty,
Vycucaná mysl,
Ohmatanej mozek,
Vycucaná smělost,
Ohmataná stydkost.

Ticho / 2007

Poklidně kráčím od tvého auta,
křupu sníh a z nosu pára uniká,
tichá noc, svatá…jak pějí koledy.
Mezi nehty ledy,
tam matky vědy
nechaly tonout ruce v rybníce,
kdosi se modlí. 

Já padla, oči slepila.
Už nikdy nepila. 

Tiše kráčím,
hlučně křupu,
sytě dýchám,
pěstí tluču,
dveře jsou zamčené.
Ale já počkám. 

Ticho.

Nanuk / 2007

Koušu žlutozelený nanuk,
Z nebe mi cáklo na nos,
Pak na hlavu,
Zahřmělo,
Půda čeká,
Musím sundat prádlo,
Visí na šňůrách,
Tak tradičně sobotně,

Promočeně se loudám s košem prádla,
Nohy čvachtaj v trávě,
Pes vyl,
Je voňavo,
Probzučel brouk a sedl mi na rameno,
Bojí se konečného řešení.

Dojem z dne,
Oběd vyčerpal a otázky dvakrát,
Moje tělo spěchalo do vroucí postele
Vroucího pokojíku,
Bzučela jen vosa,
Tiše,
A já usínala s ulepenou kůží,
Mačkajíc květovaný polštářek,
Suché paty se zavrtěly s nohama,
Slyšela jsem jen rozhovory,
Táhly se dusnem,
Slepě hledám slintací polštářek.

Kdo se bojí? / 2007  

Bojím se, bojím,
Že sny neukojím!
Bojím se, bojím,
Že tmu si volím! 

Bojím se, bojím,
Že marnost je tady,
Bojím se, bojím,
Že neexistují klady. 

Bojím se, bojím,
Že víra je v háji,
Že naleznu klíč,
Ne k peklu, k ráji!!! 

Bojím se, bojím,
Že bojí se i oni,
Vzpomínají, blbci,
Na loni a loni.

Já, tvořitel / 2007

Náš obor vlezl do říše,  
Já, Adolf, ve své pýše,  
Cucám moč rzi mé číše,  
Z postu koukám,  
Já chci výše,  
Hledě vpravo,  
Povzbuzen slyše,  
Že jsem jediným  
Obávaným.  
Jsem velitel.  

A tak v oboru malířů,  
Tříokých kacířů,  
Stavím si budoucnost  
A stavím i jejich,  
Stvořitel jsem já,  
Tady je egoista,  
Teplouš,  
Fanatický křesťan,  
Blázen v Třinci,  
Sebevrah,  
Všežravec,  
Lakomec,  
Lhář,  
Alkoholik,  
Kuřácký astmatik,  
Vlezdoprdel,  
Pochybný filozof,  
Uječená feministka,  
Anorektička,  
.. .. .. mnoho..  
a já – VŮDCE.  
JÁ – tvořitel.

Já, soudce / 2007

 Jsem v opozici, 
Pěst na líci, 
Duše malířské na lavicích spící, 
Nestavím se na ničí stranu, 
Holčičko, v rozkroku máš ještě blánu, 
A tak přicházím k vám jako soudce, 
Moji milí přátelé, 
Slyšte!

Kuželko 1 s fatální malbou, 
Pod křesťanskou palbou, 
Jaký to soud mocný v tvé malé tlamě zní, 
Jaký to popud a vzdech vydáváš na protest, 
Tvá hlavinka o budoucnosti slibné sní, 
Bůh tě vede, scházíš z cest, 
Ach děvenko, zpovědnice jiným směrem jest. 
Ego přes hranici normálu, 
Kacířský prstík v análu, 
Mluv, prosím, pomalu, 
Já sedím vysoko a mám trochu závrať, 
Já Ego, 
Stavím lego, 
Ale holčičko, 
Živelná katoličko, 
Boží jazyk třel svůj biblický sliz do tvých uší a pórů, 
Nevyhnutelnost moru, 
Soudíš tak ráda, 
Soudíš kamaráda, 
Bodáš střepy, 
Dáš na klepy, 
Modli se za mě, 
Až zapřemýšlím u kovové hlavně, 
Držíš se norem, holčičko? 
Zkus pestrý feminismus a 
Porozprávěj o sexu… 

Kuželko 2, 
Tvá ctnostná vlastnost vrozeného vlezdoprdelismu, 
Tvá ctižádostivá nahota. 
Kreativitu na hovno máš, 
Ducha postrádáš, 
Loupežnická lakota, 
Americká Dakota, 
Bdíš v udavačské kůži, 
Rveš mi trny růží, 
Rveš mi je do úst, 
Rty mi trháš, 
Psí pohledy vrháš, 
Jseš si jistá svou výřečností, 
Lehkomyslnou opovržlivostí, 
Na hovno ctností, 
Ty tvrdá kritičko naší doby, 
Jako pedofilní pastýř coby, 
Jehňátka a mdloby, 
Do uší si nacpi skoby, 
Černé garderoby. 
Chlad a led nosíš v hrudi, 
Už nemůžu, tak mě to prudí, 
Kde je Moliér, 
Ten jediný fér, 
Měníš za ovce sele, 
Ty, 
Ty jdi do prdele!!! 

 Kuželko 3, čím se pyšníš ty? 
Místo zubů vyčnívající kly, 
Růstem do země nezemě,   
Já tuhnu, když ty vedle mě. 
Tvé vysněné obžerství se v hlíně probudilo, 
U nebeské brány zvonilo, 
Marně. 
Svou vylhanou kuchařku, 
Nářku, 
Svým kosterním fanatismem, 
Nářku, pryč jdem. 
Svou ztuhlou maskou, jež nepasuje na zhroucený ksicht, 
Tolik v duši rýh, a když padá sníh, 
Jako ratlík kostmi chřastíš, 
Průsvitné čelo svraštíš, 
S pokrytectvím a sračkami v hrudníku i srdci,
Vysvětluj jen blbci, 
Kolik koňského sníš, 
Jsi chodící lež, 
Nakloněná věž, 
Ani soucit nevzbuzuješ. 

 A vy, ostatní kuželky? 
Nacisticky naložené, vydlážděné, 
Hovada s plnou držkou chtivých slin, 
Ze solárek umělých, komerčních kin, 
Hlavu vyholit a říkat si skin, 
Naivita světská –  tenký led, 
Vaše kreativita - it’s dead. 
Vy kuželky bernardýnské, 
Důležité maximálně svou šířkou, 
Se sadistickou knížkou, 
Duníte skrz Ostravu a pláčete, 
Že se vám třou masivní stehna o masivní stehna. 
Vy patvary lidského těla, 
Maminka to chtěla, 
S podlézavostí a dokonalou fabulací, 
Uhrovitou senzací, 
Zanášíte informace ctěné, 
Vysněné, 
Dle svého soudu pozměněné, 
S tváří plnou hnisu a rudých pupenů, 
kvetou celý rok, 
...bože...
Musím zastavit ten hořký tok. 

Demontáž / 2007

Moje malá demontáž,
Demontáž socialistických bytů,
Demontáž mých nakažených citů,
Demontáž biblických mýtů,
Detonace harfy má,
Diabolismus objímá,
Ekvilibrium daní,
Bílého sání,
Ulepená ústa paní.

Emanace aury,
Té staré panny, Laury.
Sv.Jiří, iluzionista,
Pláče, vidí smějícího se Krista,
Imitace jater,
Do zadnice kráter,
Ilustrovaný Jan Milíč z Kroměříže,
Feministky kolem kříže,
Spíše
Líže,
(sv.J.) dávaje konzervě jméno,
plemeno,
krysa,
kudla,
kudlanka.  

Sv.Jakub, můj milý exhouslista,
V 16-ti mi zlomil víru v Krista, 
Nakazil mě srdcebolem,
S takovým jsem byla volem.
Úchylný Sv.Petr,
Na hrudi svetr,
Inhaluje komplex…
Sv. Martin,
Uměním pivo platil.
Sv. Jan,
Umělce hnal.
Sv. Jiří
Do středu míří. 

Morfeus dává morfin,
Bůh spánku,
Močí nás opil.
Okupace spěšného vlaku, 
Jsem narkotický bubínek,
Zatáhni za páku,
Zatáhni místo mě,
Já nemůžu,
Lokty, plny drogového sémě
Ve mně.

Za dávných časů / 2006

Za dávných časů rum s kofolou,
Za dávných časů s písní  rockovou,
Za dávných časů s bouchačkou v posteli,
Když my dva vedle sebe zpoceně leželi.
Za dávných časů, když vraždit jsme chtěli,
Bez soucitu bolestné ódy pěli,
I tak my dobře se měli,
Když tělo jsme rozstříleli celý.
Za dávných časů, kdy padal rum s kofolou,
Za dávných časů s písní  rockovou.

Nevolnost / 2006

Žaludek na vodě mám,
pot rosí chladné čelo.
Ta slova zpaměti znám,
jen, aby  znělo.
Každý nádech pohne se žlučí,
hlava hučí,
bolest mučí,
řasa vadne k řase,
tře se v mlze,
protíná moře,
dobře, bodře.
I bude dobře, bude líp,
bolí jako šíp,
Zkoumá vřed jako sladký med,
v ústech sled
a on shléd,
že hněď tak stará býti musí krev.
Všechno je rudé, ale krve je málo,
to dítě se smálo,
slunce hřálo ten den.

Dost denních můr,
bez léčivých kůr.
Pro čistou vodu jít,
pít a neomdlít.
Držím se zábradlí a v prvním patře zvracím,
Kolena se třesou, já se snad skácím!
Žaludek prázdný,
Ležím na linu, 
do deky se vinu,
Hýčkám kocovinu.

             Kolem stolu / 2006              

   Sedíme přátelsky kolem ulepeného dřeva.
   Bidýlko moje, můj krýgl, můj chleba.
   Potřeba chladit prsty ztuhlé, otisk.
   Potopím se v moři žlutém, čůráme do něj.
   Nestyď se, čůrej, mluvit můžeš taky.
   Prstýnek cinká, v míse tvoje vlasy,
   Ulepené řasy, 
   Porota nespí, chlíváci jasní,
   mlsní a spásní, zhasni.
   Noc je mladá, slova a myšlenka-už zase.
   Dnes není pod míru,
   Bere zápalky, cítím síru.
   Propálil díru.
   Polyká účet,
   sbalíme kufry a vlak bude hučet.
   Nevděčníci v noci křičí a dusot jejich tenisek
   Pruží chodník, hledají ten teplý pecen chleba,
   Zapít pivem třeba,
   Koukám, dobrý zleva,
   Sedíme přátelsky kolem ulepeného dřeva.
   Nervózní úsměv, pivo se zase potí,
   Pes slepce vodí,
   Kolem dřeva chodí,
   Sedá, hlavu zvedá, víčky mrká,
   Tichounce smrká,
   Rukou obklíčí studenou láhev.
   Sedíme přátelsky kolem ulepeného dřeva.
   Bidýlko moje, můj krýgl, můj chleba. 

Boží podnebí / 2006

Déšť mě ráno budí z hloupých snů,
Utíná konce těžkých dnů,
Bombarduje lesklý parapet,
Snad teď, hned,
Sto let déšť smet,
Déšť smet i ten ostravský pach,
Slizký jako banky krach.

Tak snad teď, hned,
Když koukám z okna durch promočeného,
A hlučná energie sbírá se v mracích,
Tam zabiják blesk u nedokončeného
Obrací děj a duši ztrácí.

Abstinent / 2006

Vzbouzím se s vyprahlou pouští v krku,
Oči slepené pískem se perou s víčky,
Až zapíchnu do spánku špičku bolavého brku,
Tam čísi hlas v mém krku.
A děti budou si hrát s gumovými míčky,
Oblité prkýnko na první metu,
Včerejší menu do lopatky smetu.

Klečím hodinu, drncající zuby,
Snad krev místo blití mi poteče z huby!
Promnu spící rysy a prošlapu cestu,
Zapnu vodopády, nasadím husí vestu.

Rozsekaný zátylek!

Litr rumu a pár klasických piv,
Místo krve mi snad proudí líh!

Slzy vína,
Na rtech slina,
Cizí.

Žaludek mi zle tepe v bolavém břiše.
Už nebudu, přísahám, to zasrané klišé.