Boží podnebí

Déšť mě ráno budí z hloupých snů,
Utíná konce těžkých dnů,
Bombarduje lesklý parapet,
Snad teď, hned,
Sto let déšť smet,
Déšť smet i ten ostravský pach,
Slizký jako banky krach.

Tak snad teď, hned,
Když koukám z okna durch promočeného,
A hlučná energie sbírá se v mracích,
Tam zabiják blesk u nedokončeného
Obrací děj a duši ztrácí.

zpět