Já, soudce 

 Jsem v opozici, 
Pěst na líci, 
Duše malířské na lavicích spící, 
Nestavím se na ničí stranu, 
Holčičko, v rozkroku máš ještě blánu, 
A tak přicházím k vám jako soudce, 
Moji milí přátelé, 
Slyšte! Kuželko 1 s fatální malbou, 
Pod křesťanskou palbou, 
Jaký to soud mocný v tvé malé tlamě zní, 
Jaký to popud a vzdech vydáváš na protest, 
Tvá hlavinka o budoucnosti slibné sní, 
Bůh tě vede, scházíš z cest, 
Ach děvenko, zpovědnice jiným směrem jest. 
Ego přes hranici normálu, 
Kacířský prstík v análu, 
Mluv, prosím, pomalu, 
Já sedím vysoko a mám trochu závrať, 
Já Ego, 
Stavím lego, 
Ale holčičko, 
Živelná katoličko, 
Boží jazyk třel svůj biblický sliz do tvých uší a pórů, 
Nevyhnutelnost moru, 
Soudíš tak ráda, 
Soudíš kamaráda, 
Bodáš střepy, 
Dáš na klepy, 
Modli se za mě, 
Až zapřemýšlím u kovové hlavně, 
Držíš se norem, holčičko? 
Zkus pestrý feminismus a 
Porozprávěj o sexu… 

Kuželko 2, 
Tvá ctnostná vlastnost vrozeného vlezdoprdelismu, 
Tvá ctižádostivá nahota. 
Kreativitu na hovno máš, 
Ducha postrádáš, 
Loupežnická lakota, 
Americká Dakota, 
Bdíš v udavačské kůži, 
Rveš mi trny růží, 
Rveš mi je do úst, 
Rty mi trháš, 
Psí pohledy vrháš, 
Jseš si jistá svou výřečností, 
Lehkomyslnou opovržlivostí, 
Na hovno ctností, 
Ty tvrdá kritičko naší doby, 
Jako pedofilní pastýř coby, 
Jehňátka a mdloby, 
Do uší si nacpi skoby, 
Černé garderoby. 
Chlad a led nosíš v hrudi, 
Už nemůžu, tak mě to prudí, 
Kde je Moliér, 
Ten jediný fér, 
Měníš za ovce sele, 
Ty, 
Ty jdi do prdele!!! 

 Kuželko 3, čím se pyšníš ty? 
Místo zubů vyčnívající kly, 
Růstem do země nezemě,   
Já tuhnu, když ty vedle mě. 
Tvé vysněné obžerství se v hlíně probudilo, 
U nebeské brány zvonilo, 
Marně. 
Svou vylhanou kuchařku, 
Nářku, 
Svým kosterním fanatismem, 
Nářku, pryč jdem. 
Svou ztuhlou maskou, jež nepasuje na zhroucený ksicht, 
Tolik v duši rýh, a když padá sníh, 
Jako ratlík kostmi chřastíš, 
Průsvitné čelo svraštíš, 
S pokrytectvím a sračkami v hrudníku i srdci,
Vysvětluj jen blbci, 
Kolik koňského sníš, 
Jsi chodící lež, 
Nakloněná věž, 
Ani soucit nevzbuzuješ. 

 A vy, ostatní kuželky? 
Nacisticky naložené, vydlážděné, 
Hovada s plnou držkou chtivých slin, 
Ze solárek umělých, komerčních kin, 
Hlavu vyholit a říkat si skin, 
Naivita světská –  tenký led, 
Vaše kreativita - it’s dead. 
Vy kuželky bernardýnské, 
Důležité maximálně svou šířkou, 
Se sadistickou knížkou, 
Duníte skrz Ostravu a pláčete, 
Že se vám třou masivní stehna o masivní stehna. 
Vy patvary lidského těla, 
Maminka to chtěla, 
S podlézavostí a dokonalou fabulací, 
Uhrovitou senzací, 
Zanášíte informace ctěné, 
Vysněné, 
Dle svého soudu pozměněné, 
S tváří plnou hnisu a rudých pupenů, 
kvetou celý rok, 
Musím zastavit ten hořký tok. 

zpět