Ježíš

Hlava dutá,  
kůže bolavá,  
ruka krutá,  
páteř napuchlá,  
mícha se tlačí ven,  
v horečce si povídám,  
pleny spokojenosti  
močí tvojí prdel.  
Do dutin foukl vzduch  
tak chladný,  
až se maso zachvělo.  
Ono to chtělo parazitovat,  
bez sankce,  
s muší váhou,  
tolik počítat,  
tolik myšlenek,  
hustě se pralo,  
kapky tříštily  
Kristovo čelo,  
horké jako mé.  
 

On přibitej,  
já hledící,  
On umytej,  
já věřící,  
On zostuzenej,  
já naslouchající,  
On k vrcholu sraženej,  
já modlící,  
On všemi pokousanej,  
já luskla prsty,  
všiml si a hnul rty.  
„Dej mi vodu,“ šeptá.  
„Je mi to tak trapný,“  
házím mu do obličeje  
kravou houbičku.  
S dřevem spojený,  
lepidlem opojený,  
zkroucený, dojemný,  
v duchu u Sodomy,  
už musí ztratit vědomí…  
Každou chvíli.

zpět