Kousky  

Kousky poezie,
tuna lží překryje,
a má hlava tiše
otazníky blije.

Co pěji, drhnu skrz hrdlo,
přes počáteční onanii všechno se zvrhlo!
Jako Topolův Střep,
jenž zrychlil mi tep!
Cítím švy dole,
tam srovnané skóre.
Živím bolest,
jako sirkami svíčku,
stojím zde sto let,
držíc jen knížku.
 
Kousky poezie,
tuna lží překryje,
a má hlava tiše
otazníky blije.

Překročila jsem řeku,
na těle vodní deku,
spletu si věnec rybí, 
bože, mě prsty chybí!
Dřu špice kamení,
jest boží znamení!
Rudě plyne od noh voda,
kotníky vyžrané a
kolem čpí soda.
A mě v plicích bodá
svoboda!

zpět