Marie

Neposkvrněná,  
vydlabaná socha,  
krví zalité bělmo.  
 

Vřava páně,  
této dámě,  
ta krev a nažloutlé tekutiny,  
vše stékající do ústní dutiny,  
a ti psanci  
přežvýkávají historii  
v kolečku opilosti  
o panně Marii,  
jež nohy roztáhla pouze pro ducha svatého,  
prvního, druhého, třetího... pátého.    

V biblických orgiích  
poskvrněné noci  
topoří péra Adamovi soci.  
Jsou zde,  
jen leží,  
dýchajíce stěží  
u Babylónských věží,  
kde sv. Gabriel střeží  
soulož tisíciletí.    

A jed totalitní lásky  
se vpíjel mezi vrásky.  
Duch svatý,  
vítěz mezi katy,  
roztříštil andělské šťávy  
do těla  
z běla,  
a pak ten kolos  
smyšlené historie  
propichoval ušní bubínky,  
z nichž krve se lilo  
pro pár literárních postav.

zpět