Nemocní



Konečky před spaním se zapletly,
v tichu sny hnětly,
psové klekli,
smetí vmetli
do čenichů.
Pach modliteb narážel do zdí,
bradky kozlí,
prochcaná postel se zbytečným lavorem na blití,
ještě snesitelné pití,
zavolat anděla,
ze žluté do běla.
Kajícně prosit,
pytlíček nosit. 

Zmrskat vanu nechtěnou krví,
při bolesti všechno se mrví,
tak spinkej, můj maličký,
sny –  ve tvé hrudi,
tam se ptáci budí,
hluší, mocní, sudí,
klov, klov, klov…

Za dne tmavého loudit teplo,
moje světlo
přesto
krátce změklo.
Budím se a pode mnou peklo.
Syté, svaté,
plaché,
mokrý křest,
všechno snést,
v zimě kvést,
a ptáci opět klovou,
klov, klov, klov…

zpět