Primitivní básně


Kolona za kolonou,
V mlze snáz se šklebí,
Škrábla jsem se, bebí.
Mozek v mlze leží,
Mé myšlenky sněží,
Horké slizu pití,
Nekonečné vytí.
Pánbůh na mě křičí,
A křesťané slyší,
Že udusím se sama,
Na hranici hnána. 

Já věřím, věřím.
Lidská smečka kouše,
Já pošeptám jen mouše,
Že plameny jsou málo,
Že jen tupé lidské sádlo,
Co ze zvířat se kradlo,
Na hranici mládlo,
Bože, mě z tebe hráblo!

Do záděrů na prstech se vžírala barva,
Sytá, voňavá, lepkavá jako tér.
Až z tvého mozku mrkne na mě larva,
Možná změním ve tmě směr.
Štětec v ruce koušu v smutku,
Padám k zemi tváří, vskutku,
Z žíly stříká zas jen voda,
Temná jako mrtvých móda.
S andělem se loučím vdaná,
Padám k zemi opět sama.

zpět