Trocha poezie

  Večer:
  Říčka v lese nese tělo,
  Nafouknuté, bíle křičí tváří dolů,
  Ryby užďibnou kousek podoby,
  Slyším malé letadlo, připomíná řecké moře,
  Kouzlo rozpáraných krav v mohutnosti
  A velkoleposti,
  Zaskřípe.
  Jen vydědit z rodu hanbu mléčnou,
  Do potoka vplout,
  Kamení v kapsách dobrovolně tahat,
  Dno je blíž, jak dramatické,
  Říkám si.

zpět